|
|
|
|
„Bricha“ je název židovského
podzemního hnutí, snažícího se po
druhé světové válce dopravit do britské
Palestiny ilegální cestou co největší
množství poválečných židovských bezdomovců.
Československo toto sionistické hnutí aktivně podporovalo
i v době, kdy již bylo pod sovětským vlivem.
Sovětská podpora židovského státu skončila až
v okamžiku, kdy se ukázalo, že se Izrael nestane
předmostím pro komunistickou expanzi v oblasti. Aby
bolševická říše mohla změnit strany, bylo
nutno zbavit se všech, kdo se angažovali ve zkrachovaném
projektu podpory sionistů, a přepsat celou historii vzniku Izraele.
Více o tomto období
Již na jaře 1946 vyjádřil Československý president Beneš podporu úsilí sionistů o vybudování vlastního státu v Palestině. Tato podpora však nesla podtóny jiných ideologií, zvláštně pak Benešovy snahy o vytvoření poválečného Československa jako státu bez národnostních menšin. Beneš ve svém projevu k členům anglo-amerického vyšetřovacího výboru, pověřeného zkoumáním palestinské otázky, mimo jiné řekl: "Všem židům, kteří o to požádají, musí být povoleno vystěhování do Palestiny. Ti, kteří se odmítnou vystěhovat, se musejí zcela asimilovat s národem, v němž se usadí. Pokud se neasimilují, budou v hostitelském státě žít jako cizinci. Vytvoření židovského státu v Palestině je jediným možným řešením mezinárodního židovského problému."
25.února 1948 se moci v Československu chopili komunisté. Jediným okamžitým dopadem na sionistické aktivity byl povinný dodatek ke všem vydávaným tiskovinám, který hlásal že za "obnovení židovské domoviny lze děkovat hlavně Sovětskému Svazu a velkému Stalinovi." Množily se případy navrátilců z Palestiny, kteří odpadli od sionismu a vrátili se do Československa budovat komunismus.
Ve druhé polovině čtyřicátých let bylo Československo klíčovým spojencem sionistů v boji proti Velké Británii a "imperialistickým" arabským armádám. Bez Československých zbraní a bez výcviku jednotek židovské armády v Československu by stát Izrael nikdy nepřežil první měsíce své existence. Nedílnou součástí této zásadní pomoci bylo také povolení aktivit hnutí Bricha, tedy transferu zhruba 250.000 židovských bezdomovců směřujících přes Československé území ilegálně do Izraele. Přesun takového množství lidí, který musel být utajován před Brity, by nikdy nebyl možný bez aktivní pomoci mnoha vládních činitelů - od Jana Masaryka po Vlada Clementise. Většině z nich se pomoc sionistickému úsilí záhy stala osudnou.
Hlavní roli v tajných jednáních se sionistickými emisary hrál Zdeněk Toman, činitel komunistického ministerstva vnitra pověřený státní bezpečností. Toman židovským uprchlíkům v podstatě otevřel Československé hranice, a ve spolupráci s Joint Distribution Committee, americkou humanitární organizací zajišťující transfer uprchlíků, garantoval hladký průběh jejich cesty do táborů v západních okupačních zónách Německa a Rakouska, odkud měli pokračovat v ilegální cestě do Palestiny.
Tajný výcvik 1.500 vojáků izraelské armády, převlečených z důvodů utajení do uniforem armády československé, řídil ve vojenském prostoru Libavá až do roku 1949 hrdina Sovětského svazu podplukovník Antonín Sochor. Tento muž, přes svůj nežidovský původ nadšený sionista, zemřel roku 1950 za dodnes nevysvětlených okolností při údajné autonehodě.
První oficiální velvyslanec Československa v Izraeli, Eduard Goldstucker, přijel do Tel Avivu až na konci téhož roku. Ve svém nástupním projevu mimo jiné řekl: "Základní princip našeho přátelství musí vycházet z jasného poznání, že jde o přátelství s novým, lidově demokratickým Československem. Dřívější Československo již neexistuje a nikdy se nevrátí". Po svém návratu do vlasti byl Goldstucker zatčen, a souzen jako jeden z protistátních sionistických spiklenců. Éra československého přátelství se sionisty skončila.
Více o tomto období
Již na jaře 1946 vyjádřil Československý president Beneš podporu úsilí sionistů o vybudování vlastního státu v Palestině. Tato podpora však nesla podtóny jiných ideologií, zvláštně pak Benešovy snahy o vytvoření poválečného Československa jako státu bez národnostních menšin. Beneš ve svém projevu k členům anglo-amerického vyšetřovacího výboru, pověřeného zkoumáním palestinské otázky, mimo jiné řekl: "Všem židům, kteří o to požádají, musí být povoleno vystěhování do Palestiny. Ti, kteří se odmítnou vystěhovat, se musejí zcela asimilovat s národem, v němž se usadí. Pokud se neasimilují, budou v hostitelském státě žít jako cizinci. Vytvoření židovského státu v Palestině je jediným možným řešením mezinárodního židovského problému."
25.února 1948 se moci v Československu chopili komunisté. Jediným okamžitým dopadem na sionistické aktivity byl povinný dodatek ke všem vydávaným tiskovinám, který hlásal že za "obnovení židovské domoviny lze děkovat hlavně Sovětskému Svazu a velkému Stalinovi." Množily se případy navrátilců z Palestiny, kteří odpadli od sionismu a vrátili se do Československa budovat komunismus.
Ve druhé polovině čtyřicátých let bylo Československo klíčovým spojencem sionistů v boji proti Velké Británii a "imperialistickým" arabským armádám. Bez Československých zbraní a bez výcviku jednotek židovské armády v Československu by stát Izrael nikdy nepřežil první měsíce své existence. Nedílnou součástí této zásadní pomoci bylo také povolení aktivit hnutí Bricha, tedy transferu zhruba 250.000 židovských bezdomovců směřujících přes Československé území ilegálně do Izraele. Přesun takového množství lidí, který musel být utajován před Brity, by nikdy nebyl možný bez aktivní pomoci mnoha vládních činitelů - od Jana Masaryka po Vlada Clementise. Většině z nich se pomoc sionistickému úsilí záhy stala osudnou.
Hlavní roli v tajných jednáních se sionistickými emisary hrál Zdeněk Toman, činitel komunistického ministerstva vnitra pověřený státní bezpečností. Toman židovským uprchlíkům v podstatě otevřel Československé hranice, a ve spolupráci s Joint Distribution Committee, americkou humanitární organizací zajišťující transfer uprchlíků, garantoval hladký průběh jejich cesty do táborů v západních okupačních zónách Německa a Rakouska, odkud měli pokračovat v ilegální cestě do Palestiny.
Tajný výcvik 1.500 vojáků izraelské armády, převlečených z důvodů utajení do uniforem armády československé, řídil ve vojenském prostoru Libavá až do roku 1949 hrdina Sovětského svazu podplukovník Antonín Sochor. Tento muž, přes svůj nežidovský původ nadšený sionista, zemřel roku 1950 za dodnes nevysvětlených okolností při údajné autonehodě.
První oficiální velvyslanec Československa v Izraeli, Eduard Goldstucker, přijel do Tel Avivu až na konci téhož roku. Ve svém nástupním projevu mimo jiné řekl: "Základní princip našeho přátelství musí vycházet z jasného poznání, že jde o přátelství s novým, lidově demokratickým Československem. Dřívější Československo již neexistuje a nikdy se nevrátí". Po svém návratu do vlasti byl Goldstucker zatčen, a souzen jako jeden z protistátních sionistických spiklenců. Éra československého přátelství se sionisty skončila.
