V létě 1967 bylo v Praze z Vltavy vyloveno tělo Charlese Jordana, muže, který se rozhodl změnit samotnou podstatu konfliktu na Blízkém Východě. Jeho smrt není dodnes objasněna, a nikdo se o to ani příliš nesnaží. Jisté je jen to, že Jordanův plán na vyřešení problému Palestinských uprchlíků zemřel v Praze spolu s ním, a světové humanitární organizace již nikdy nenašly odvahu k navržení podobně radikálního řešení Palestinského problému.     
 
Více o tomto období
 
Po roce 1960 došlo v Československu k jistému uvolnění bolševické diktatury. Také vztah k židům doznal změny. Na jedné straně byla sice založena Universita 17. listopadu, školící kromě tisíců civilních studentů také palestinská "osvobozenecká komanda", ale obnovena byla také po léta zakázaná činnost židovských organizací. Vysvětlení bylo prosté: Arabové i židé totiž přinášeli do země tolik žádané valuty. 
 
Když však v červnu 1967 vypukla na Blízkém Východě krize ústící v Šestidenní válku, stěžovali si arabští diplomaté, že Československo stojí na straně sionistických agresorů. Prahou pochodovaly protestní demonstrace stovek arabských studentů, převážně členů strany Baas a palestinských organizací. Egyptský velvyslanec protestoval proti sérii poštovních známek věnované tisíciletí příchodu židů do Čech. Známky byly ihned staženy z oběhu a přípravy oslav milénia judaismu v Čechách zastaveny. Izraelská ambasáda, fungující i v padesátých letech, byla uzavřena a diplomaté vypovězeni.
 
Na konci června 1967 se konal sjezd Svazu Československých spisovatelů, a přerušení diplomatických styků s Izraelem bylo velmi kritizováno. Komunistický spisovatel Ladislav Mňačko dokonce emigroval do Izraele, kde demonstrativně požádal o politický azyl.  Za toto gesto byl v srpnu téhož roku zbaven jak členství v Komunistické straně, tak i Československého státního občanství. 
 
Den po Mňačkově exkomunikaci byl v Praze pravděpodobně zavražděn jeden z nejvýznamnějších představitelů židovských humanitárních organizací, místopředseda Joint Distribution Committee, pan Charles Jordan. Jeho tělo bylo vyloveno z Vltavy po čtyřech dnech, 20. srpna 1967.
 
Jordan se již od začátku druhé světové války angažoval v pomoci židovským uprchlíkům, byl zapojen do akcí na našem území od roku 1948, a údajně připravoval obnovení legálního židovského vystěhovalectví z ČSSR. Byl expertem OSN pro otázky uprchlíků, spolupracoval s Úřadem Vysokého Komisaře Pro Uprchlíky, a za své úspěchy na tomto poli obdržel řád Čestné legie a Nansenovu medaili. Šest dní po datu své smrti měl v sídle OSN v New Yorku prezentovat detailní finanční plán projektu nabízejícího vyřešení problému Palestinských uprchlíků. Tento problém není vyřešen dodnes.
 
Smrt Charlese Jordana ve své době rozvířila novou antisionistickou kampaň, která zcela zakryla fakt, že vyšetřování vedená jak po rovině kriminální policie, tak i Státní bezpečností nepřinesla žádné výsledky.
 
Josef Frolík, defektor z Československé Stb, ve své knize „Špion vypovídá“ tvrdí, že Jordana uneslo palestinské komando. Zdá se však velmi nepravděpodobné, že by se Palestinci k podobnému úspěchu tak krátce po prohrané válce hrdě nepřihlásili.
Případ Jordan je údajně dodnes vyšetřován Úřadem pro Dokumentaci a Vyšetřování Zločinů Komunismu. Po dvanácti letech je však toto vyšetřování stále bez jakýchkoliv výsledků. Není divu. ÚDV dodnes nebylo schopno oslovit ani Jordanovu rodinu, ani jeho zaměstnavatele, ani žádné ze svědků hovořících v našem filmu.