|
|
|
|
Stejně jako role, kterou při vzniku Izraele hrály
bolševické plány na ovládnutí světa,
je dnes zapomenuta poválečná tragedie židovských
komunistů. Tito lidé odvrhli své rodinné tradice,
neboť naivně věřili, že nový světový řád navždy
zlikviduje antisemitismus a rasistické
pronásledování. Příliš pozdě
prohlédli, že komunistická strana ani v
nejmenším nezaváhá pro své
světovládné plány využít i
nacistické protižidovské stereotypy, a bez mrknutí
oka obětuje svou rasově nevyhovující elitu. Od
padesátých let až do dnešních dnů je
nenávist k lidem označovaným za sionisty
nedílnou součástí komunistické
rétoriky.
Více o tomto období
Když v březnu 1949 proběhly v Izraeli volby, komunistická strana proti očekávání Sovětského Svazu a jeho satelitů zcela propadla. Místo budování lidově demokratického zřízení založeného na Marx-Leninismu se Izrael začal sbližovat se Spojenými Státy.
Sovětská říše se v zájmu své expanze na Blízkém Východě rozhodla změnit strany, a nalákat do svého područí nově se rodící arabské režimy.
Politické monstrprocesy, probíhající v lidově demokratických zemích většinou s vymyšlenými agenty mezinárodního imperialismu, případně agenty krvavého maršála Tita, získaly nového nepřítele. Novým nepřítelem lidově demokratického tábora se stali sionisté. Protisionistická rétorika byla implantována i do procesů, které původně neměly mít se sionismem nic společného. Tento dodatečně protisionistický charakter procesů měl přesvědčit rodící se arabské státy, že ve svém úsilí zničit Izrael mají plnou podporu lidově demokratických zemí.
Československo bylo pro svou předchozí podporu sionismu a státu Izrael pro takovou exemplární lekci o změně velmocenské politiky obzvlášť vhodné.
Na počátku sebezničujícího hledání sionistických spiklenců v komunistické straně Československa bylo několik jejích představitelů označeno za spolupracovníky titovců a sionistů souzených v procesu s Lazslo Rajkem, probíhajícím v té době v Budapešti. Jedinci angažující se v minulých dvou letech ve prospěch židovských uprchlíků či zbrojních dodávek do Palestiny byli pozatýkáni. Vystěhovalectví židů z Československa bylo s okamžitou platností zakázáno, a židovské organizace byly buď zlikvidovány, nebo ovládnuty stalinisty.
Vrcholným výkonem sovětských poradců se pak stala konstrukce sionistického spiknutí v samých špičkách československého komunismu, pod vedením generálního tajemníka Slánského. Ze 14 členů sionistického "spikleneckého centra" souzených se Slánským bylo 11 osob „židovského původu“.
Po skončení první vlny protisionistických procesů se vzedmula ohromná vlna lidového antisemitismu – koneckonců uplynulo pouhých pět let od doby, kdy Goebbelsova propaganda denně krmila českého člověka argumenty o nutnosti likvidace židovstva. Českoslovenští občané komunisty označovaní za "cizí elementy židovského původu“ případně za "kosmopolity" byli vyhazováni nejen ze stranických funkcí, ale též z civilních zaměstnání. Sionismu a Izraele se veřejně zřekli nejen jednotlivci, ale i celé židovské obce.
Vlákat arabské země do sovětské sféry vlivu se nakonec podařilo, a to i přesto, že nikdy nedošlo k provedení Stalinova konečného plánu začínajícího protižidovským monstrprocesem v Moskvě. Poprava „špionů a vrahů ve službách Jointu“, skupiny známé jako „spiknutí lékařů“, měla být následována deportací všech židů SSSR do pracovních táborů na Sibiři. Stalin dokonce činil nátlak na Polsko, Československo a Maďarsko, aby též deportovali své židy na východ impéria. Při detailním plánování této akce, po hádce ohledně výjimek pro zasloužilé stalinovce židovského původu, však Stalin vzemřel. Antisemitský teror postupně odumíral. Už ho ani nebylo třeba. Arabští vůdcové přejali protizápadní rétoriku a Marx-Leninské učení.
Egypt, povzbuzován novými spojenci, znárodnil Suezský průplav. Po podpisu ČS-Egyptské obchodní dohody 27. září 1955 egyptský vůdce Gamál Abdal Násir vyhlásil, že na základě právě podepsané dohody Egypt obdrží za dodávky rýže a bavlny dodávku 200 bombardérů, 230 tanků, 100 mobilních děl a 500 děl. Jako výsledek koloniálních snah Francie a Velké Británie, ale také masivních zbrojních dodávek z Československa, začíná na Blízkém Východě 29. 10. 1956 další válka. Naši vojenští specialisté, kteří ještě před osmi lety cvičili vojáky židovské armády, nyní cvičí arabské bojovníky, jejichž cílem je vymazat Izrael z mapy světa.
Vlna bolševického antisemitismu se poté pravidelně vracela vždy, když bylo potřeba nově získané arabské spojence uchlácholit po prohraných válkách a ujistit je o trvání společného nepřátelství. V Československu byly nejmarkantnější projevy protisionistické hysterie v letech 1967-69, 1973-74 a 1982-85.
Více o tomto období
Když v březnu 1949 proběhly v Izraeli volby, komunistická strana proti očekávání Sovětského Svazu a jeho satelitů zcela propadla. Místo budování lidově demokratického zřízení založeného na Marx-Leninismu se Izrael začal sbližovat se Spojenými Státy.
Sovětská říše se v zájmu své expanze na Blízkém Východě rozhodla změnit strany, a nalákat do svého područí nově se rodící arabské režimy.
Politické monstrprocesy, probíhající v lidově demokratických zemích většinou s vymyšlenými agenty mezinárodního imperialismu, případně agenty krvavého maršála Tita, získaly nového nepřítele. Novým nepřítelem lidově demokratického tábora se stali sionisté. Protisionistická rétorika byla implantována i do procesů, které původně neměly mít se sionismem nic společného. Tento dodatečně protisionistický charakter procesů měl přesvědčit rodící se arabské státy, že ve svém úsilí zničit Izrael mají plnou podporu lidově demokratických zemí.
Československo bylo pro svou předchozí podporu sionismu a státu Izrael pro takovou exemplární lekci o změně velmocenské politiky obzvlášť vhodné.
Na počátku sebezničujícího hledání sionistických spiklenců v komunistické straně Československa bylo několik jejích představitelů označeno za spolupracovníky titovců a sionistů souzených v procesu s Lazslo Rajkem, probíhajícím v té době v Budapešti. Jedinci angažující se v minulých dvou letech ve prospěch židovských uprchlíků či zbrojních dodávek do Palestiny byli pozatýkáni. Vystěhovalectví židů z Československa bylo s okamžitou platností zakázáno, a židovské organizace byly buď zlikvidovány, nebo ovládnuty stalinisty.
Vrcholným výkonem sovětských poradců se pak stala konstrukce sionistického spiknutí v samých špičkách československého komunismu, pod vedením generálního tajemníka Slánského. Ze 14 členů sionistického "spikleneckého centra" souzených se Slánským bylo 11 osob „židovského původu“.
Po skončení první vlny protisionistických procesů se vzedmula ohromná vlna lidového antisemitismu – koneckonců uplynulo pouhých pět let od doby, kdy Goebbelsova propaganda denně krmila českého člověka argumenty o nutnosti likvidace židovstva. Českoslovenští občané komunisty označovaní za "cizí elementy židovského původu“ případně za "kosmopolity" byli vyhazováni nejen ze stranických funkcí, ale též z civilních zaměstnání. Sionismu a Izraele se veřejně zřekli nejen jednotlivci, ale i celé židovské obce.
Vlákat arabské země do sovětské sféry vlivu se nakonec podařilo, a to i přesto, že nikdy nedošlo k provedení Stalinova konečného plánu začínajícího protižidovským monstrprocesem v Moskvě. Poprava „špionů a vrahů ve službách Jointu“, skupiny známé jako „spiknutí lékařů“, měla být následována deportací všech židů SSSR do pracovních táborů na Sibiři. Stalin dokonce činil nátlak na Polsko, Československo a Maďarsko, aby též deportovali své židy na východ impéria. Při detailním plánování této akce, po hádce ohledně výjimek pro zasloužilé stalinovce židovského původu, však Stalin vzemřel. Antisemitský teror postupně odumíral. Už ho ani nebylo třeba. Arabští vůdcové přejali protizápadní rétoriku a Marx-Leninské učení.
Egypt, povzbuzován novými spojenci, znárodnil Suezský průplav. Po podpisu ČS-Egyptské obchodní dohody 27. září 1955 egyptský vůdce Gamál Abdal Násir vyhlásil, že na základě právě podepsané dohody Egypt obdrží za dodávky rýže a bavlny dodávku 200 bombardérů, 230 tanků, 100 mobilních děl a 500 děl. Jako výsledek koloniálních snah Francie a Velké Británie, ale také masivních zbrojních dodávek z Československa, začíná na Blízkém Východě 29. 10. 1956 další válka. Naši vojenští specialisté, kteří ještě před osmi lety cvičili vojáky židovské armády, nyní cvičí arabské bojovníky, jejichž cílem je vymazat Izrael z mapy světa.
Vlna bolševického antisemitismu se poté pravidelně vracela vždy, když bylo potřeba nově získané arabské spojence uchlácholit po prohraných válkách a ujistit je o trvání společného nepřátelství. V Československu byly nejmarkantnější projevy protisionistické hysterie v letech 1967-69, 1973-74 a 1982-85.
